Poznámky Daniely Binderové k jejím písním (ze Zpěvníku Falešného Společenstva)
Obsah
- Elrondův žalozpěv
- Gandalfovy obchodní úspěchy
- Kníže Imrahil vdává dceru
- Královská zástava
- Oslava dětí Ilúvatarových
- Sláva Númenoru
- Smaug Zlatý z Thangorodrim a z Hory
- Stará pochodová
- Trampoty pana Bulvy Cvalimíra se sýrem
- Ukolébavka pro malého elfíka
- Země ticha
Elrondův žalozpěv
Vznik písně
Tuto píseň jsem složila začátkem roku 2003 a poprvé byla předvedena v Oslavě
zničení Prstenu 2003 v Brně. Na Tolkienconu 2004 byla předvedena jako
multimediální pásmo pod názvem "Život a utrpení Mistra Elronda" a doplněna
loutkami a přednáškou Jany Kopečkové.
Fiktivní autor
Elrond - tuto píseň si zjevně zpíval cestou do Šedých přístavů.
Obsah písně
Píseň se pohybuje na hranici mezi vážně míněným textem a parodií. Záleží na
jemných odlišnostech jejího provedení, zda vyzní vážně nebo komicky. Na rozdíl
od většiny ostatních písní se zde nevyskytují jinotaje, text přímočaře odkazuje
na známé události z Elrondova života. Začátek písně: "Viděl jsem tři věky
Středozemě" je citát, výrok Elronda z kapitoly Elrondova rada.
Neobvyklý je úhel pohledu - ukazuje Elronda jako jednoho z mála opravdu
usedlých elfů, který netouží po ničem jiném, než aby vše zůstalo, jak to bylo
dřív. Jenže jeho blízcí tuto touhu nesdílejí - a tak v průběhu tří věků konají
velké činy a nakonec tak či jinak Elronda opouštějí, což on - jak píseň
naznačuje - pokládá za nespravedlnost. Netřeba se divit, že tak lpěl na své
dceři, snad je jen otázka, proč nepřilnul i ke svým synům, které pro změnu
opustil on, aniž se dozvíme, co si o tom myslel. Nakonec jediná, kdo s ním
zůstala, byla jeho tchýně - ale myslím, že u elfů se to tak nebere.
Závěrečná sloka naznačuje konečný výbuch jeho hořkosti - i Středozem jako
taková, jediný svět, který zná, se už těší, až on bude pryč, protože do té doby
nemůže začít nový věk. To je samozřejmě nadsázka.
Hudba
Píseň je složena v tříčtvrťovém rytmu, ve frygické stupnici od E (základní
akord Emi, dominantní H-zmenšený, substituovaný akordem G, subdominantní Ami),
která se od molové stupnice liší sníženým druhým stupněm - Emol má na druhém
stupni fis, Efryg má f. Samotná melodie sloky nám tento spor ještě nerozhodne,
ani základní akordický doprovod - rozhodujícímu tónu se vyhýbají. Nicméně
doplňující akordy F a Dmi jasně určí rod tóniny, stejně jako druhý hlas (který
je mimochodem naprosto nezpívatelný). Aby nebyla situace tak jednoduchá, druhý
hlas máme v zásadě v Amol tónině, subdominantní k Emol tónině a paralelní
k Efryg tónině. A tento Amol je harmonický, se zvýšeným sedmým stupněm (gis),
který ke konci sloky probublá do hlavní melodické linky. Nebo to celé můžete
pojmout jako melodickou Amol stupnici (která ale nedává úplně smysl bez druhého
hlasu). Tak si to nějak přeberte.
Interpretace
Způsob zpěvu sloky a refrénu je odlišný - sloky se zpívají způsobem jako u
písně Královská zástava, refrén se zpívá pomaleji a tklivě, podpořen
mnohohlasem; možno naznačit kvílením vokálů. Nejdůležitějším hlasem refrénu je
ten nejhlubší.
Gandalfovy obchodní úspěchy
Vznik písně
Tuto píseň jsem složila na podzim roku 2001 zároveň s písní Sláva Númenoru.
Inspirací pro vznik písně byl úryvek z Hobita, první kapitoly:
Gandalf: "Když si pomyslím, že jsem se musel dožít toho, aby mě syn Beladony Bralové chtěl vydobrýtrovat, jako nějakého cesťáka s knoflíky!"
Bilbo: "Gandalf, Gandalf! Snad ne ten potulný čaroděj, který dal starému Bralovi ty kouzelné knoflíčky do náprsenky /.../"
Autorem melodie slok, vytvořené pod vlivem melodie refrénu, stejně jako akordového doprovodu, je Jakub Kočí.
Fiktivní autor
Dalo nám velikou práci dopátrat se původního autora písně; nicméně se zdá, že
jím byl mladý Kmotr Křepelka, který byl bezděčným svědkem výše uvedeného
rozhovoru a jistě i mnoha jiných slov, která padla později; seděl na nedaleké
jabloni, kde se zašíval před prací.
Obsah písně
Poté, co se provalilo, že Gandalf přece jen tím obchodním zástupcem je, je
zřejmé, že se jedná o nacvičený monolog, kterým láká nové zákazníky -
v refrénu představí sám sebe, ve slokách pak firmu a její zaměření, významné
zaměstnance i kategorie zákazníků.
Hudba
Jednoduchá melodie hobitího typu, v refrénu dvojhlasá (kombinace motivů z
písní Pluli dva rytíři po vodě a Valčík na rozloučenou). Tónina durová.
Interpretace
Zpíváme jako kramářskou píseň, možno dělat glisando mezi předtaktím a těžkou
dobou.
Kníže Imrahil vdává dceru
Vznik písně
Tuto píseň jsem složila začátkem léta 2003, poprvé byla předvedena v Krasu 2003.
Fiktivní autor
Kníže Imrahil vypráví společnosti, která je ochotná poslouchat, jak to bylo,
než provdal dceru - že by zrovna na svatbě, již v mírně podroušeném stavu?
Obsah písně
Píseň je vyprávěním knížete Imrahila, vládce Dol Amrothu, švagra Denethora. O
knížeti toho víme jen málo - zúčastnil se bitvy na Pelennorských polích jako
jeden z hlavních velitelů a po Denethorově smrti byl nejurozenějším mužem
v zemi; dva roky po válce o Prsten se jeho dcera Lothíriel provdala za Éomera
Rohanského.
Kromě těchto základních věcí je celá píseň apokryfní; nevíme ve skutečnosti,
jak to bylo se vztahem Éomera a Lothíriel, zda to byl sňatek z lásky či
z rozumu nebo zda z něj měla Lothíriel radost.
Na hlavní myšlenku písně, tj. usilovné snažení knížete sehnat manžela pro svou
dceru, mě přivedly kanonické výroky Imrahila ve třetím svazku PP, kde je sice
spíše postavou vedlejší, přesto však zásadní - on jako jeden z mála opravdu
vznešených a vzdělaných Gondořanů byl ten, kdo jediným pohledem porozuměl
sdělení Aragornovy zástavy (viz též poznámky k textu písně Královská zástava)
a stal se jedním z prvních obdivovatelů budoucího krále. Vždy, když Aragorn
opomněl uplatnit své královské nároky, Imrahil je svým výrokem podpořil.
Proto jsem zvolila s jistou nadsázkou tezi, že Imrahil nutně potřebuje sehnat
nebo vytvořit nějakého krále - například pro svoji dceru. Od toho vede už jenom
krátká úvaha k prapůvodní Lothírielině motivaci - byla mladá, v Dol Amrothu
zjevně nebyl nikdo, kdo by se jí rovnal rodem, snad jedině labutě na pobřeží,
posvátné znamení vznešeného rodu Dolamrotských.
Píseň je vystavěna na dvojité ironii - v prvním kole klame posluchače, který,
není-li dost pozorný nebo znalý historie Středozemě, může na chvíli
zapochybovat, kdo je ten Nový král, po kterém slečna touží. Rovněž pak ona sama
je klamána svou zaslepeností a způsobem, jakým o své výpravě do Minas Tirith
její otec vypráví (v delší verzi písně). V závěrečné sloce se pak dozvídá, že
to, co si vytrucovala, opravdu dostane - provdá se za krále - ale do země,
jejíž civilizační úroveň nepochybně zklame její očekávání. Závěrečné dvojverší
je pak hypotetickou belfalaskou parafrází našeho přísloví o holubech a
vrabcích.
Hudba
Píseň je složena v tříčtvrťovém rytmu, v dórské stupnici od D - viz Královská
zástava.
Interpretace
Píseň má tři části, odehrávající se každá v jiné době. Části jsou od sebe
odděleny refrénem, přechodovou slokou a opět refrénem. Refrén se tedy neopakuje
libovolně, ale pouze na vyznačených místech tam, kde se ve sloce objevuje motiv
Nového (nového) krále. Prostřední část (pět slok), pojednávající o bitvě na
Pelennorských polích, je možno z důvodu zkrácení vynechat.
Způsob zpěvu sloky a refrénu je odlišný - sloky, které jsou vyprávěním Imrahila, rozhodného vládce s jasným myšlením, se zpívají jednohlasně, způsobem jako u písně Královská zástava. Naopak refrén, který reprezentuje opakované škemrání dcery, se zpívá pomaleji a pateticky, místně až čtyřhlasně (dcera a tři labutě) až po slovo "král", na něm je možno se o něco málo pozdržet. Pak se Lothíriel, vytržena ze zasnění, na krátký čas vrací k věcnému tónu otce - poslední verš refrénu se tedy zpívá jako u slok, rychleji.
Královská zástava
Vznik písně
Píseň vznikla v srpnu roku 2002 při povodňovém kolapsu pražské dopravy, kdy
nešlo v přecpané tramvaji šinoucí se jako šnek dělat nic jiného než snít,
přemýšlet a tvořit. Následně byla v září téhož roku věnována Jitce a Petrovi
Žídkovým jako svatební dar, vyvedená na pamětním listě v barvách.
Fiktivní autor
Arwen je tím, kdo mluví, posluchačem je Halbarad. Ale autorem písně musel být
někdo jiný, někdo, kdo snad zaslechl díl onoho monologu. Předpokládám, že to
byl nějaký další hraničář, bezejmenný pobočník čekající v předpokoji, který
později po Halbaradově smrti zveřejnil, co slyšel.
Obsah písně
Píseň je hypotetický monolog, který mohla pronést Arwen k Halbaradovi, když mu
předávala vlajku, kterou pro Aragorna ušila. Že jde zrovna o Arwen, vyplývá
z refrénu; adresáta však odhalí pouze dobrý znalec Tolkienova díla (mnozí
posluchači nedávají úplně pozor a předpokládají, že jde o Aragorna).
Halbarad je poněkud mlhavá postava, o které víme pouze, že to byl on, kdo
přivedl hraničáře ze severu Aragornovi na pomoc a rovněž že to byl on, kdo
celou cestu nejen ze severu do Rohanu, ale i později přes Stezky mrtvých až do
Pelargiru nesl onu zástavu (a že nebyla malá, nebyla jistě ani lehká), aby ji
pak rozvinul na lodi uzmuté korzárům a sám nakonec padl v bitvě na
Pelennorských polích. Předpokládám, že byl nejen blízkým přítelem Aragornovým,
ale zřejmě i příbuzným (třeba bratrancem z matčiny strany?), a Aragornovým
zástupcem v náčelnické funkci v dobách, kdy se on toulal po jižních zemích (a
že to nebyla krátká období). Rovněž předpokládám, že musel být i on vznešeného
rodu a dlouhověký "Dúnadan" - v každém případě není pravděpodobné, že by
jediný Aragorn široko daleko byl vznešené krve, kdežto všichni ostatní zcela
nízkého rodu.
Úloha zástavy, kterou Arwen vyrobila, byla významnější, než si letmý čtenář
Pána Prstenů může uvědomit. Podíváme-li se na příběh realistickým pohledem,
uvědomíme si, že Aragornův úkol, který dostal od Elronda, zahrnoval činy mnohem
těžší než jen uspět v boji proti Sauronovi, rovnal se úkolu, který dostal
Beren od Thingola; jenže zde nešlo o překonání nekonečně silnějšího nepřítele,
ale o boj se společenským systémem a politickou mocí. Měl za úkol získat korunu
Gondoru - jenže Gondor v té době již skoro tisíc let krále neměl a královstvím
byl čistě formálně; a přijít a žádat korunu Gondoru bylo stejně nesmyslné, jako
dnes žádat korunu Českého království s poukazem na pokrevní spřízněnost se
svatým Václavem. Nebylo by se mu to mohlo podařit, nebýt toho, že se "shodou
náhod" sešlo několik zcela atypických vlivů: krajní ohrožení země, bitva před
branami hlavního města, do které zásadním a rozhodujícím způsobem v pravou
chvíli zasáhl; bezvládí, způsobené smrtí vládce a jeho následníka, druhý
následník smrtelně raněn; zvláštní léčitelské schopnosti Aragorna, užité ve
vhodný čas a na správném místě; a v neposlední řadě lid a jeho touhy ("Až se
vrátí král bude všechno lepší"). To všechno byly objektivní důvody, které
umožnily, aby se nesmysl stal skutečností. Přesto však bylo třeba ještě dalších
intervencí, méně zřetelných, avšak zásadních; Aragorn totiž, ačkoliv věděl, co
je cílem jeho snažení, se přesto neodvažoval ztotožnit se se svým osudem. Aby
k tomu došlo, bylo třeba tří osob - Gandalfa, který mu otvíral cestu; Arwen,
která mu poslala zástavu; a knížete Imrahila, jehož zásahy byly sice
nezřetelné, ale velmi účinné - o tom více viz komentář k písni Kníže Imrahil
vdává dceru. Úlohou zástavy bylo donutit Aragorna přiznat se ke svému nároku,
který po rozvinutí vlajky už nemohl popřít; tím, že byla vlajka svěřena do
rukou doprovodné osoby a poslána později, bylo zajištěno, aby byla použita
v pravý čas se vší slávou a rozhodností.
O úkolu, který má Halbarad splnit, pojednává refrén a první dvě sloky písně.
Druhé dvě sloky popisují zástavu včetně symbolických významů jednotlivých prvků
tak, jak je chápou elfové, tj. v jejich hlubší podstatě. V lidském chápání
symbolů, ve středozemní heraldice, znamenal bílý strom Gondor jako takový bez
ohledu na státní zřízení; sedm hvězd znamenalo Elendilův rod, z něhož Aragorn
pocházel; koruna pak království. Je zjevné, že Arwen vysvětluje Halbaradovi, co
symbolika na zástavě znamená pro elfy, protože význam pro lidi je jim oběma
zřejmý.
Poslední dvě sloky pojednávají o jakémsi tušení věcí budoucích, která Arwen má.
Jsou to jen prosté obrazy, viděné bez širších souvislostí, které mají nějaký
vztah k zástavě a které Arwen zahlédla při její výrobě - zmatky, které
způsobila Éowyn, riskantní Aragornův tah provést výpravu přes Stezky mrtvých
(že by z tohoto zdroje - tj. vlastně původně od Arwen - pocházela Elrondova
kanonická pobídka?) a výsledek bitvy na Pelennorských polích. Závěrečný verš
pak vyjadřuje tragický rozměr vítězství - oni dva, Arwen a Halbarad, kteří
významně přispěli k vítězství touto zástavou, se oslav nezúčastní, protože
jeden bude stovky kilometrů daleko a druhý mrtev.
Hudba
Píseň je složena v tříčtvrťovém rytmu, v dórské stupnici od D (základní akord
Dmi, dominantní Ami, subdominantní G), která se od molové stupnice liší
zvýšeným šestým stupněm - Dmol má na šestém stupni b (hes), Ddor má h.
Interpretace
Je třeba ji zpívat s lehkostí, pokud možno nezatěžovat noty, každé noty se len
lehce dotknou a rychle přejít dál, trochu jako v chorálu; prostor pro
uklidnění poskytují tříčtvrťové noty na konci každého verše.
Refrén se už na konci písně neopakuje.
Oslava Dětí Ilúvatarových
Vznik písně
Tato píseň vznikla jako kolektivní dílo v roce 2002. Hudba je přejatá - čtyři
známé české lidové písně, o nichž je v zásadě známo, že je možno je zpívat
najednou, protože se harmonicky doplňují. Původně jsem navrhla jejich souzpěv
čistě kvůli nácviku vícehlasů, kolektiv však byl zpěvem tak nadšen, že se
rozhodl písně přetextovat. Autory slov jsou Jitka Žídková, Jakub Kočí a další.
Fiktivní autor
Středozemská lidová.
Obsah písně
Jak název napovídá, každý z paralelních hlasů je věnován jedné rase žijící ve
Středozemi - elfové (athelas), trpaslíci (sekera od Thorina), lidé (rohanští
koně), hobiti a čarodějové (knoflíčky od Gandalfa; odkazují rovněž na píseň
Gandalfovy obchodní úspěchy).
Hudba
Skladba je v dur s jednoduchým doprovodem.
Interpretace
Čtyři různé texty a různé melodie, zpívané najednou - je třeba dirigovat, jinak
se nezkušení zpěváci nikdy nesejdou. U části o athelasu již závěr neopakovat
tak jak to dělá předloha této písně.
Sláva Númenoru
Vznik písně
Tato píseň vznikla na objednávku Jirky Grunta na podzim roku 2001, který si
přál složit "númenorejskou vlasteneckou" píseň. Zadání sice nebylo zcela
splněno, ale píseň se ujala, jen Jirka dál čeká na tu svoji. Druhý hlas byl
k písni dokomponován v létě 2002 během akce v Krasu.
Fiktivní autor
Númenorejská lidová v průběhu věků.
Obsah písně
Jedná se o lidovou oslavnou píseň, která se zřejmě zpívala během celých dějin
Númenoru, pouze slova se proměňovala v závislosti na náladách a přáních té
které doby. První čtyřverší každé sloky je objektivní popis událostí oné doby,
kdežto druhé čtyřverší vyjadřuje subjektivní představy a názory númenorejského
lidu; závěr tohoto čtyřverší má ustálenou strukturu - do čeho vkládá národ
naděje, čeho se nemusí obávat a v závěru oslavný pozdrav panovníkovi. Poslední
dvojverší zůstává během staletí prakticky beze změny, stejně jako zmíněná
Meneltarma, a je zakončeno odkazem na budoucnost. Na těchto subjektivních
výrocích můžeme sledovat postupný úpadek národa až k závěru poslední sloky,
který je v ironickém kontrastu se skutečností, která později nastala.
Hudba
Píseň se pohybuje průběžně mezi několika mody (dur, mol, dórský) s přechody,
které mohou být občas matoucí.
Interpretace
Píseň má rozsah skoro dvě oktávy, což bylo u Númenorejců zřejmě běžné, pro
dnešního člověka však je tento rozsah těžko zpívatelný. Proto byl k písni
dopracován druhý hlas, který zde nemá sloužit k budování harmonie, pouze
usnadňuje připojení se zpěváků s menším hlasovým rozsahem (což jsme všichni :-)
).
Zpívejte, jak umíte a můžete.
Smaug Zlatý z Thangorodrim a z Hory
Vznik písně
Tuto píseň jsem složila v srpnu 2004, poprvé byla předvedena v Krasu 2004 a úspěšně zařazena ve dvojhlavé podobě do vystoupení na Tolkienconu 2006.
Fiktivní autor
Šmak sám, to je nepochybné.
Obsah písně
Píseň ukazuje nový neznámý pohled na osobnost draka Šmaka. Představuje se nám
zde ze svého subjektivního hlediska a vemlouvavým tónem nás přesvědčuje, že
vše, co o něm víme, jsou pomluvy. Ale všimněte si, že sice nelže, ale klíčové
události jaksi zamlčuje. Původ má vznešený - ale neříká, kdo že je ten vládce
světa, který stál u jeho zrodu. O poklady pečuje s láskou - ale neříká, jak
k nim přišel. Manipuluje s námi tím, že se snaží vyvracet to, z čeho ho
nikdo neobviňuje. Je čistě na nás, zda mu budeme nebo nebudeme věřit.
Teprve v závěrečném refrénu jako by se přece jen zapomněl a poodhaluje trochu
ze své skutečné touhy.
Hudba
Píseň je složena v mol harmonické stupnici.
Interpretace
Sloky se zpívají vážně až zasmušile, durově laděný refrén zpočátku sardonický
se postupně navrací do molu, pouze závěrečný refrén končí durovým triumfem.
Stará pochodová
Vznik písně
Tato píseň patří k mým nejstarším výtvorům. Základní melodie vznikla na
počátku 90. let při čtení Pána Prstenů, druhý hlas asi o deset let později.
Text písně je přejatý z Pána Prstenů a Hobita, kde anglický originál nezapře,
že se jedná o různé sloky téže písně; bohužel při překladu do češtiny
postupovali pan František Vrba a paní Stanislava Pošustová odlišným způsobem,
takže české verze již jako tatáž píseň nevypadají. Melodie vznikla na rytmickou
verzi z Pána Prstenů (delší verše), po menších úpravách je možno ji zpívat i
na slova z Hobita.
Fiktivní autor
Jak originální text uvádí, jedná se o píseň, kterou složil pan Bilbo Pytlík.
Obsah písně
Jak název napovídá, píseň je určena ke zpěvu při pochodu, tj. např. při procházce.
Hudba
Rytmická struktura písně je založena na představě dvojice poutníků; jeden
ukázněný, kráčí pravidelným krokem, zpívá si do kroku a doprovází se na kytaru;
druhý veselý a bujný kolem něj pobíhá, občas se opožďuje a musí pak rychle
náskok prvního dotahovat.
Tato píseň je melodicky mírně hybridní. Částečně je v mixolydické stupnici,
tj. od D do D s jedním křížkem fis (základní akord je Ddur, dominanta Ami a
subdominanta Gdur), částečně pak v G dur, tj. od G do G s jedním křížkem fis
(základní akord je Gdur, dominanta Ddur a subdominanta Cdur) - záleží na tom,
kterou opakující se frází písničku ukončíte. Navíc v jednom místě na krátkou
chvíli přechází do Ddur stupnice s dvěma křížky fis, cis (dominantní akord se
mění na Adur). Teda takhle nějak to chápu já. Jo a omlouvám se kytaristům.
Interpretace
Vesele, libovolně rychle (podle únavy pochodujících).
Trampoty pana Bulvy Cvalimíra se sýrem
Vznik písně
Tato píseň je první, která byla složena pro Falešné společenstvo. Text vznikl
v srpnu 2001 na melodii české lidové písně Jede sedlák do mlejna. Alespoň
předpokládám, že se jedná o píseň lidovou, pokud ne, autorovi se omlouvám za
její druhotné užití.
Během září byla píseň obohacena obrazovým doprovodem po vzoru kramářských
písní, autory obrázků jsou Jakub Kočí, Jana Galetková, Jirka Grunt a Daniela
Binderová. Následně byla třikrát veřejně předvedena (Oslava Bilbových narozenin
2001, Oslava Bilbových narozenin 2002, Tolkiencon 2003). Je to nejdelší píseň
v dějinách Středozemě, alespoň pokud je nám známo, bez kunsthistorických
vložek trvá cca 22 minut. Doporučujeme zpívat ve velkém kolektivu - pro
jednotlivce je tato píseň nad jeho síly.
Fiktivní autor
Píseň má zjevně klasickou hobití výstavbu; její délka a styl napovídá, že je to
tzv. hostinová píseň, zvláštní písňový útvar užívaný v Kraji na začátku
Čtvrtého věku, snad pod vlivem dvorské kultury z Annúminasu; od takové písně
se požadovalo, aby měla náležitou délku, jednoduchý příběh a aby se v ní
pojednávalo o dobrém jídle. Lze proto předpokládat, že byla složena o generaci
později po událostech, které popisuje, snad na základě vyprávění pamětníků.
Obsah písně
Vypráví se zde o Cvalimíru Bulvovi, kamarádovi Smíška a Pipina, který byl do
výpravy čtveřice hobitů zasvěcen, ale nezúčastnil se jí. Místo a čas děje písně
jsou sporné; předpokládá se však, že drobné nesrovnalosti jsou básnickou
licencí, že onen starosta byl Vilda Bělonožka a řeka Brandyvína. Snad se tedy
příběh odehrál krátce po odchodu Froda a jeho druhů z Kraje, v době, kdy už
bylo známo, že odešel, ale na Kraj dosud nedolehly útrapy následujícího období.
Hostina se sýrem ze zřejmě konala ve Studánkách v domě, který pro sebe
zakoupil Frodo, aby zamaskoval svůj odchod a který Cvali nadále obýval.
Hudba
Přejatá včetně druhého hlasu. Melodie je jednoduchá, durová.
Interpretace
Píseň se skládá z rekordních 37 slok. Po 17. a 31. sloce následuje krátký
oddych pro zpěváky, obvykle vyplněný kunsthistorickým rozborem obrazové
přílohy.
Ukolébavka pro malého elfíka
Vznik písně
Tato píseň vznikla za účelem uvítání Zuzanky Kárové do FS (zatím pouze pasivní
členka) v srpnu 2005.
Fiktivní autor
Elfí lidová ukolébavka.
Obsah písně
Jako správná ukolébavka pojednává o tom, že je třeba jít spát, jak také
potvrzují slunce, měsíc, hvězdy a stromy.
Hudba
Možná vám bude povědomá - je to známá skladbička W. A. Mozarta "Ave verum
corpus", ze které jsem si vzala první polovinu a mírně upravila pro zpěv jiného
textu.
Interpretace
Jakkoli, pokud vám dítě u toho usne.
Země ticha
Vznik písně
Tato píseň je nejstarší ze všech zde uvedených. Vznikla na počátku 90. let jako
okamžitá inspirace.
Fiktivní autor
Círdan, stavitel lodí. Rozporuplná postava elfa, milujícího moře a přesto
zůstávajícího na pobřeží; elfa, kterého se víceméně dotkly všechny války ve
Středozemi a přesto vždy zůstal stranou dění; elfa, který pomáhá odplout všem
ostatním a sám zůstává; elfa, který se vzdal jednoho ze Tří; elfa, jehož původ
ani stáří neznáme, ale je jisté, že byl nejstarší ze všech známých elfů ve
Středozemi. (Byl starší než Galadriel - je zmiňován v době, kdy Teleri ještě
dleli ve Středozemi a tudíž se Galadrielin otec Finarfin ve Valinoru dosud
nesetkal s její matkou Eärwen, dcerou Olwëho.)
Obsah písně
Je to jediná má lyrická píseň (nebo báseň). Každá ze tří slok má evokovat jeden
ze stavů moře - během dne za slunného počasí, večer při mírném vánku a k ránu
za bouře. Je možno si představit loď, která vyplula během dopoledne např.
z Dol Amrothu a pluje podél pobřeží k severu do Šedých přístavů, omývána
příbojem po levoboku; dopoledne bylo moře klidné, vítr mírný, že sotva pohnul
plachtami, k večeru se zvednul vítr, v noci, kdy svítil měsíc nebo hvězdy, se
začaly zvedat vlny a k ránu vypukla bouře, naštěstí již byla loď blízko
přístavu ve vodách, které kormidelník dobře znal.
Hudba
Melodie je hybridní, nezachovává jednotnou tóninu. Převážná část písně je
v Amol, střední úsek moduluje přes Emol (tón F se změnil na Fis) zpět do Amol,
které nečekaně končí tónem D a Dmi akordem, tj. základním akordem Dmol nebo D
dórské stupnice. (Spíše Ddor, protože předcházející akord G zahrnuje i tón h,
kde by Dmol stupnice měla b.)
Stoupání a klesání melodie, podpořené dynamikou, má naznačovat stoupání a
klesání vln na moři, když se blíží k pobřeží - mírné vlny se s přibližujícím
břehem zvětšují, aby se nakonec rozplynuly v písku pobřeží, ve světě již zcela
jiném.
Interpretace
Sólový lyrický hlas.